Cesta do ameriky 2 aneb nic není jak má být.

Tak tankování je dokončeno a po skupinkách jsme voláni do letadla. Ukazujeme palubní lístek letušce a ta tátovi něco říká anglicky. No jasně americká posádka. Ukazuje nám kam jít. Našli jsme sedačky, sedíme uprostřed. Letadlo se plní, už jsme všichni.
Hlásí, že zavírají dveře a máme se připoutat. Myslel jsem, že to bude horší, máme každý malý monitorek a ovládání k němu i sedačky nejsou zlí. No uvidíme za 8 hodin.
Rolujeme na dráhu a pak ten strašnej kolos přidává plyn, zamačkává nás to do sedačky, jedeme strašně rychle a pak letíme. BUM zatáhli podvozek. Velice z volna nabíráme výšku, nic strašného.
Dostáváme sluchátka. Ještě stoupáme a už nám davájí kafe a oplatku. Taky nám cpou formuláře pro imigrační. Táta bílej nechce, si je jist, že ho nepotřebuje ale stejně nám ho nacpali.
No co psát, letíme, letíme a letíme. Snad technické údaje výška 13 000 m, rychlost 960 km/h. Nad Islandem lechká turbulence.
Po 6 hodinách se pohodlné sedačky stávají nepohodlnými a táta ze si zoufalství pouští vážnou hudbu, protože jak říká, ta se nemusí překládat.

Táta pořád zkoumá bílý formulař. Dokonce našel letušku, která umí českoposlsky. Chvilku se dohadují a na dotaz, když nemusíme mít vízum, jak má tedy vyplnit do kdy mu platí neví. Nakonec se usmála a řekla "to vyplní vláda". Táta se také usmál a řekl "a jsme v prdeli" :-)

Najednou motory ztichly a mi pomalinku klesáme. Nastal trochu šrumec. Každý si připravuje pasy a formuláře. Táta navíc vytištěnou ESTU a dopis pro nejhorší případy s telefonem Ivety. Táta je rozhodnut projít přes úředníka(ci) za každou cenu.
Co jsme zažili na letišti v NY je na novou kapitolu. Dnes tomu smněji ale tam jsem nesmál:-)

Letíme do New Yorku 1

Je konec července, neni hezky, je podmrakem ale nám to nevadí. Dorazili jsme přesne dle pokynů o 3 hodiny dříve na letiště v Ruzyni. My jsme tu přesně ale odbavení letu do New Yorku ještě neběželo.
Za chvilku se ale vše zmněnilo. Odbavení probíhá rychle. Na tátu sice vybalili hromadu otázek co kdy a jak balil. A pak nás poslali abychom zvážili zavazadlo a dostali palubní lístek. Na pasy nám nalepili delta security a číslo.
Ale první zádrhel. Dostáváme palubní lisky jenom na JFK ale my tam přestupujeme! Máme si v New Yorku někoho najít z Delty. No to jsem zvědav jak to zvládnem.
Jdeme k celnici a stojíme strašnou frontu ale pak se přesunujeme o okénku s označením čeští občané, kde nikdo neni.
Vše je jen banalita. Ted ještě najít gate. Ještě projít rengenama. Všechno železného sundat ale boty jsme si nechali. Máme ted ještě hodku do odletu a tak koukáme jak do našeho aerobusu tankují obrovské množství paliva.



Tak tímto jsme letěli 8,5 hodiny.

CESTA DO AMERIKY

Ano nemožné se podařilo. Táta s tím dělal dlouho tajnosti ale nakonec musel s pravdou ven. Připravuje a domlouvá s naší neuvěřitelně výbornou známou cestu do USA. Celý den hledal nějaké levnější letenky a nakonec se podařilo. Vyplnil Estu a dostali jsme povolení odletět do USA. Bydlet budeme u Ivety. Tatínkova ale i moje strašně hodná kamarádka.

Mimochodem má fotografickou firmu a je hodně úspěšná. Snad se nebude zlobit když dám odkaz na její firemní stránky.

http://www.lakeviewphotography.com/

Sami můžete posoudit. Díky ní jsme toho zažili tolik.

Taťuldas mi radil abych to psal po kapitolách. Tak toto bude kapitola 0. Příště, teď se musím učit anglinu napíši jak jsme letěli a jak nebylo nic jak mnělo být.

Bohužel fotky z cesty na letiště nemám ale metro a autobus v Praze si může každý najít na netu.

Iveta a kluci v Praze

Je to již hodně dlouho co jsem zde něco zaznamenal. Je čas to napravit a to událostí, která se vymyká všedním dnům. Na konci listopadu mně taťuldas oznámil, že Iveta přiletí s klukama z USA do Čech. Paráda - poprvé se uvidíme při přestupu na letišti když přiletí a při zpáteční cestě mají dost času abychom se podívali do centra.
Uvažovali jsme, že je navštívíme ale jakmile se Iveta někde ukáže, je velice žádaná a najít si pár hodin času je moc těžké.
Nevadí blíží se čas příletu ale počasí je proti nám. Nad státem New York je silné snežení a ruší se tisíce letů. Prahu opakovaně zasahuje sněhová silná kalamita. Vždy klidný táta je po třetím dopravním kolapsu v Praze trochu nervozní.
Den D! Vše vypadá dobře z USA odletěli. V Praze bohužel mrzne a silně sněží ale Ruzyně příjímá.
Než vyrázíme koukáme na net a bohužel mají hodinu zpoždění. Nevadí jedeme tak jak bylo domluveno, nějak to dopadne. Máme vše. Foťák, náhradní baterky, malé coly - na letišti jsou strašně předražený a pár stravenek do Mekáče.
Na letišti jsme poměrně brzo, jdeme se podívat na terasu. Strašná zima a stejně vidíme jenom pluhy na runwey. To je blbí.
V hale je trochu zmatek. Nic nepřistává, všichni krouží nad Prahou. Hromadí se tu lidé co na někoho čekají. Přistávací časy letadel se mnění každých 5 minut. Po hodině je jasné, že se neuvidíme, hlavně aby stihli přestup. Na informacích nám dali info - MOŽNÁ přestup stihnou:-). Rozdělujeme se. Táta sleduje odlety a já přílety.
Čas vypršel. Pokud letí tak letí, jinak na nás mají spojení. Kdyby se něco stalo, můžou se ubytovat u nás. Ale stihli to a vše dobře dopadlo. A možná - možná až poletí domů, tak poletí o den dříve a budou u nás přes noc:-)

Czech National Anthem

Protože je možné, že na můj blog mrkne i někdo na druhém konci světa. Chtěl jsem ukázat ten kousek planety, který se nazývá Czech Republic. Dlouho jsem nemohl na nic přijít a pak mě to napadlo. Hokej! S tátou jsme byli na vloni na finále hokejové ligy a je neuvěřitelné jak při prvním slově hymny všichni stichnou.

Tak tedy česká hymna

http://www.youtube.com/watch?v=9FaIsRxP2IQ

také trochu hokeje:-)
videa si musite skopírovat do prohlížeče, nejde mi udělat odkaz.

http://www.youtube.com/watch?v=xa0gvq9d054&feature=related


Pro anglicky mluvicí lidičky.


http://www.youtube.com/watch?v=fomLIfYKccs&feature=related



Tak se na tu naší republičku podívejte


http://www.youtube.com/watch?v=WH3ona1LIdk&feature=related


A někdy je docela dobrý být čech, hlavně když vyhrajeme v hokeji:-)

A na toto si pamutuju, to byli nervy.
Jsme sice malý ale nikdy nic nevzdáme!I když to soupeř psychycky neunese.

http://www.youtube.com/watch?v=8S2JaIeA708

Nechci jmenovat ale i Kanada to nezvladla:-)

http://www.youtube.com/watch?v=J0sZjtc065Q&feature=related

A když už neni síla, je vůle. jsme prostě takový:-)

http://www.youtube.com/watch?v=fEt-VjyWq4Q

http://www.youtube.com/watch?v=7yMUjn-vcoA&feature=related

Jsme nejlepší na světě! We are the best in the world!

http://www.youtube.com/watch?v=ypwnqKsXpbY&feature=related


Nu co říkáte, jsme dobrý ne? :-)

Rozhledna

Jednoho dne jsme si řekli, že se půjdeme podívat na rozhlednu, která je od chaty asi 1 kilometr a moc lidí i ni neví. Je zní nádherný rozhled na všechny strany a je vidět asi 40 km daleko:-)
Jediný co my vadí, že se musí pořád do kopce:-)





Tak do takového kopce pořád lezeme. V dálce se již otvírá pohled na Benešovsko. Taťuldas říkal, že bývalo vidět Konopiště ale už nějak zarostlo.









Táák jsme tady, ještě vylézt pár schodů a můžeme se kochat.








No je to tedy kopeček ale zpátky to máme z kopce. Už se těším budeme večer opékat buřty.

Vosy na chatě

Prázdniny pomalu končí a spousta plánů a plánků, které jsme s taťuldou měli nevyšla ale zase byli jiné akce a byla docela sranda.
Tak tedy do chaty jezdíme málo a tak jsme si řekli, že letos jí dáme do kupy. Přijedeme do chaty a v horním patře vosí hnízdo jak fotbalový míč. Utečeme ven a 3 metry od chaty další vosy, tentokrát v zemi. Sice jsme na chatě přespali ale vosy v noci strašně hučeli, protože bylo vedro.
Co dělat no, koupili jsme prášek a nasypali to do hnízda. To veliké nemáme vyfocený a v zemi vosy také moc né. Protože se jim to nelíbilo a zle lítali okolo.

No vyhráli jsme a mohli jsme začít normálně odpočívat:-). Taťulda sice pořád něco dělal ale já mám prázdniny néé? :-)